DENÍČEK PŘEDŠKOLÁČKŮ ZE ŠvP

Menu > Aktivity > Výjezdy dětí > Střevlík objevuje svět > DENÍČEK PŘEDŠKOLÁČKŮ ZE ŠvP

FOTOGALERIE z tohoto týdne ZDE. (jméno a kód jsou totožné s třídním rajčetem) FOTOGRAFIE SI ZE STRÁNEK MŮŽETE STÁHNOUT.

DOUFÁME, ŽE SE VÁM DENÍČEK LÍBIL. JE PLNÝ ZÁŽITKŮ VAŠICH DĚTÍ A TAKÉ JEJICH HLÁŠEK. TAK SI HO NEZAPOMĚŇTE PŘEČÍST TŘEBA I ZPĚTNĚ S VAŠIMI DĚTMI.

MY SE NA VÁS BUDEME TĚŠI ZPÁTKY VE ŠKOLCE, AŽ SE VŠICHNI VYKURÝRUJEME.

PÁTEK 22.10.2021

DOBRÉ RÁNO! Jsme vzhůru! Těšíme se na vás. Mami! Tati! Ségro! Bráško!

Tak prý ne. Ještě musíme do kostela, na procházku a pak jíst??! Mně by stačil bonbón a můžu jet. No možná dva. Tak já musím končit a vy pro mě přijďte v 15:30. TĚŠÍM SE! Koupili jste mi nějakou dobrotu?

KDYBY COBY, SLEDUJTE TADY NÁŠ DENÍČEK. PANÍ UČITELKA SLÍBILA, ŽE SEM DÁ VĚDĚT POKUD BUDEME MÍT VELKÉ ZPOŽDĚNÍ.

ČTVRTEK 21.10.2021

K snídani jsme měly švédské stoly, k obědu špíz... Ten nebyl nic moc, pro paní učitelky asi dobrý, ale kaši jsme snědly všichni. K večeři pomazánka ze šunky. Hodně jsme pily. Celý den. Taky bylo ošklivo. Hodně foukal vítr, ale když vysvitlo sluníčko, vyšly jsme aspoň na zahrádku a nechaly rozkvést vodní vílu. Jo a dělaly jsme hodně pokusů s vodou a ledem, a taky barvou. Lenka nám vyprávěla dneska dvě pohádky. Jednu o vodní kapičce a jednu o Zlatovlásce. Po Zlatovlásce jsme musely zachraňovat zvířátka jako to dělal Jiřík. Zachránily jsme mravence před ohněm, nakrmily jsme krkavce žížalami a nakonec jsme uloupily pár žížalek i pro nás. Neboj mami, byly to takové ty kyselé žižky. No a pak jsme šli honem balit. Snad mám všechno, nepoznal jsem si ani bundu, ale paní učitelka má oči všude, a tak viděla mé jméno i napsané na lístečku. Škoda, mohl bych dostat novou... třeba s Tlapkovou patrolou. Nebo Batmanem. Nebo!!! Elzou a Annou! Ha.

Tak a honem nový pohled pod polštář a rychle spát. Paní učitelka slíbila, že když brzy usneme, tak budeme o to dřív doma... a já chci být doma dřív než kamarád. On mě totiž dneska trochu zlobil. Ale pak mi pochválil pohled... tak já ho vezmu ke mně do autobusu. Tak ahoj zítra. Nezapomeňte na mě. Já na vás myslím i ve snu. MÁM VÁS TAK MOC RÁD, AŽ MI Z TOHO BUCHNE SRDÍČKO

STŘEDA 20.10.2021

Uaaaa! Víte, že zívat s otevřenou pusou je neslušné? Dneska jsme ráno zívaly a zkoumaly si zuby a jazyk a zadní zuby, ty úplně vzádu. Víte, že je neslušné někomu do pusy koukat? Taky už to víme, a protože se každý den něco nového učíme, řekly jsme si, že i vás něco nového naučíme. Tak už to umíte. Musíte si to zapamatovat. Co se totiž jako malý naučíte, to si budete pamatovat jako babičky. A dědečkové. Paní učitelky jsou už taky babky a říkají nám co všechno se naučily. Můžete být na nás pyšní.

Ke snídani jsme měly čaj. Nebyl sladký, ale vypil jsem tři hrnečky, taaak moc byl dobrý. Když jsme měly plná bříška, sedly jsme si do Vodní třídy. Vodní třída je moc hezká a dneska byla vyzdobená včelkama. Všude byli rozvěšené obrázky a fotky včel. Věra si vybrala pomocníčka, kterého oblékla do kostýmu včelky. Včela byla holka, ale my kluci jsme si pak zahráli na včelaře. To jsme dostali kloubouk se sítí přes celé tělo a obří rukavice, které nás měly ochránit před žihadlem. Taky jsem vám chtěl říct, co jsme my děti vyráběly, ale máme to zákázané. Ono to je totiž překvapení. My si to totiž tady užíváme, hrajeme si a skotačíme a vy musíte být doma, kde máte jen gauč a televizi, a taky musíte chodit do práce. Tak jsme si na vás vzpomněly a chtěly vám udělat radost. TADÁÁÁ. Můžete se těšit až přijedeme!

Venku dneska svítilo sluníčko. To mají včelky rády, proto jsme se v parku proměnily ve včelky a létaly sbírat pyl. To sice byla sranda, ale víc mě bavilo sbírat kaštany: "Deset, dvacet kaštan!"

Při obědě se rozdávala cena za nejšpinavější pusu. Byla totiž rajská, a ke smůle učitelek ani jedna pusa nezůstala čistá. Při poledním klidu, jsme mohly ležet, hrát si s autíčky a stavět zámky. Ale to je trochu nuda, takže jsme si hrály na špiony a nakukovaly si navzájem do pokojů. Pak nám to paní učitelky zakázaly, protože ještě nejsme nejlepší špioni a byly jsme slyšet. To byla asi chyba. Takže pak jsme špionovaly paní učitelky.

Představte si, že sice bylo krásně, ale foukal hrozný fučák. Vichr z hor! My jsme létaly na louce, ale už ne jako včelky, ale kouzlem nás Lenka proměnila na Berušky. To jsou Slunéčka Sedmitečná a Sedmitečná, protože mají sedm teček, tati. My jsme dostali šátky a plachtily vzduchem a hrály si na berušky.

Chtěly jsme vám poslat společnou fotku z večeře, ale všechny děti to stihly sníst. Já taky, no. Ony lívance se nemůžou nechat dlouho ležet... jinak by určitě zmizely a to si přeci nikdo nepřeje!

Paní učitelky nám přečetly pohledy od vás a představte si, že ani jedna slza neukápla, ale stýská se nám. Už se jen dvakrát vyspíme a budeme vám vyprávět všechny zážitky. Nebo vám řekneme, že bylo dobře. To se taky může stát, někteří z nás nejsou velké mluvky. Teď už se nám zdají hezké sny. Tak nás nechte spát.

Jóóóó, dneska jsme šly spát na prasáka.

ÚTERÝ 19.10.2021

Povím vám, že bych chtěl dělat budíček paním učitelkám každý den. To je taková legrace, vidět je, jak na nás zamračeně mžourají.

Dobré ráno, všem co vstali před chvílí. My jsme den zahájily létáním po pokoji a vyhazováním spoďárů do vzduchu a zubní pastu stíraly z brady. V jídelně na nás čekaly švýcarské... teda švédské stoly, a to vám bylo jídla. Dostal jsem housku se šunkou, a pak jsem si došel ještě pro kuličky s mlékem a na závěr si dal velký kopec zeleniny. Protože potřebuji sílu na hry, říkala paní učitelka.

Celé dopoledne jsme byly venku. Proměnily jsme se v lišky a kromě červené čepičky nám paní učitelky namalovaly ještě nos a fousky. Šest fousků. HA. Zjistil jsem, že mám PĚT smyslů. Ne, vážně! CHUŤ - to jsme snídaly a ochutnávaly švédské stoly a v lese jsme nic nejedly, protože teď už tam je vše pro zvířátka. SLUCH - musely jsme nastražit ne jedno, ale dvě ouška a zaposlouchat se do zvuků lesa. Já slyšel jelena, ale ostatní děti mi to nevěřily. Hluchoni. Taky jsme zkoušely hrát na klacky, kameny, mech a s kamarády jsme založili kapelu, už jen vymyslet název. "Králičí bobky" nám paní učitelky zakázaly. Ale našemu ČICHU neunikly. Víte co potřebujete k voňavému lektvaru? Spoustu věcí z lesa. Našly jsme houby, chlupatý mech, barevné listí, ostré jehličí, kulaté kameny, velké/malé šišky a úplně obyčejnou trávu. Každý z nás si z těch přírodnin umíchal malinký lektvar. Jeden kamarád namíchal lektvar jenom z kamenů a představte si, že to ale vůbec nevonělo, a to že já mám dlouhý nos a strčil jsem ho až k nim. Voňavky jsme si podávaly a navzájem očichávaly. Myslím, že až budu velký, zůstanu u aut a možná u kosmonautů, protože tohle byla velká věda. Nakonec jsme zkusily ZRAK - malovat kytičky. Naše nová kamarádka Věrka přinesla veliký košík, plný květin, s kterými jsme měly malovat?! Jako místo pastelek a představte si, ono to šlo. Třeba kytičky Listopadky, to byly takové červené, střapaté kytky, které malovaly červenou barvou.

Než jsme šly na oběd musely jsme se z venku převlíknou, hlavně ponožky, měly jsme je propocené, a tak jsme si musely natáhnout jiné. Myslel jsem si, že mi maminka zabalila různě barevné ponožky, víte jak - Dědoles. Ale já jsem si, ťulpas, natáhl jednu naruby. Nejhorší je, že mi to musela říci paní učitelka, jinak bych chodil s podomácku vyrobenými dědoleskami.

Po odpočinku si nás vzala Eliška. To je moc dlouhovlasá holka, která nám ukazovala, co všechno dokážou naše ruce. Na nich je totiž ukrytý HMAT, a ten my používáme celý den a ani o tom nevíme. Zavázala nám oči, aby se ten smysl ukázal víc a my jsme si sahaly na různé kůže a kožíšky. Nakonec nám představila svého pejska, a protože neměla čas ho učesat, dostaly jsme do rukou hřebeny a česaly ho všechny my, děti. Nakonec byl učesanější než naše holčičky.

Večer už se to nedalo odkládat. Prostě už jsme musely do sprchy. Krásně voňavoučký jsme si lehly do postýlek a paní učitelky nám přečetly pohádky z našich knížek. Myslím, že nám ty příběhy pomohly rychleji usnout, nebo, že to byl ten uběhaný den...

PONDĚLÍ 18.10.2021

Ahój! Z Hejnic. Dnešek se náramně vydařil. V autobuse byla sranda. Dostali jsme vtipné bonbónky a pan řidič nám vyprávěl o přírodě a okolí, a nakonec jsme dorazili na místo. Představte si, že jsme na pokojích rozděleni na kluky a holky?! Holčičky se vešly do jednoho pokoje a páni kluci se museli rozdělit na pány z Oranžové a pány z Červené. To už taková sranda nebyla. Ale třeba když budeme dělat hodně hlasitě Hůůůůů a Heaheahea (čtěte sanitka a policie a hasiči), tak nás ještě rádi prohází.

Oběd byl supr. Šunkofleky jsme, k překvapení paní učitelek, snědli skoro všichni. A při odpoledním klidu jsme ale vůbec neodpočívaly. Nebyl čas! To se muselo zkontrolovat jestli máme všechno, pak jsme musely nakukovat do šuplíků, jestli nám to nějací šotci neodnesli třeba do lesa, a představte si kolik času nám zabralo vystrnadit paní učitelky z pokojů! No a najednou už nás volaly na svačinu. Ještě že byla buchta, hned si to u nás všechno vyžehlily.

Ve vodní učebně jsme se seznámily s Lenkou, to je další paní učitelka, které ale můžeme říkat jenom jménem. Ona je taky strašně fajn, nechtěla po nás abychom si vybalily a dávaly pozor kam ty věci ukládá. Třeba ponožky... kde je vlastně mám?! To je jedno, ony se někde najdou. Tak a když nám Lenka ukázala různé haraburdí z lesa, pozvala nás na výlet. To vám byla štreka! My jsme šly do lesa, ale po cestě jsme si ještě stihly zahrát dvě hry a v lese jsme se měly bát laviny. Co vám budeme povídat... My jsme chytré děti a můžeme vám říct, že tady v Jizerských horách nás sněhová bouře rozhodně nepřepadne. Na podzim fakt ne. Ale my jsme si ji oblíbily, tak jsme hrály s ní. Ona tomu totiž vážně věřila. Chytily jsme se lana a poctivě šly, krok za krokem nahoru na vyhlídku.

Vyhlídka je moc fajn místo. Všichni jsme vylezli na skálu a koukali se do dálky. Viděli jsme naše pokojíčky, viděli jsme taky kostel a hodně moc kopců. A listy na stromech byly podzimně zbarvený - a žádný sníh. NIKDE. Dole pod skálou jsme se vyfotili. Sice se v lese křičet nemá, ale my jsme mohli zakřičet Střevlík! Hurá! Sýr! trochu blázinec. Každý za chvilku křičel něco jiného. No a pak nás čekala cesta dolů a cesta přes městečko zpět na Střevlík (středisko ekologické výchovy Libereckého kraje).

K večeři byla vajíčkoví pomazánka se spoustou zeleniny okolo. To nám moc chutnalo. Pak jsem se lekly, že se budeme muset jít vykoupat, ale prý až zítra. Tak jsme si zase oddechly, a pak sledovaly paní učitelky, jak kontrolují počasí a zkoumají naše obsahy šuplíků, aby nám vybraly to nejvhodnější oblečení na ven. Snad vybraly dobře. Á nebojte se my jim když tak řekneme, když nám bude vedro.

Než jsme šly spát, povídaly jsme si na pokoji o našich knížkách, jaké nás budou čekat příběhy a dobrodružství. Tak doufáme, že paní učitelky umí měnit hlas, aby nás dokázaly pořádně vtáhnout, ale teď už nás nechte spát, byl to náročný den.

Jóóóó a v pátek prý přijedeme dřív, tak si to mami a tati zapište do diářů a telefonů, protože vám relax skončí o hodinku dřív.